Ráda vzpomínám na dobu před 9 lety, kdy můj první syn začal chodit do školičky ve Dvoře Králové. Byly mu teprve tři roky, ale při našich toulkách přírodou jsem se snažila ho seznamovat se všudypřítomnými rostlinami. Ani to nešlo jinak, jako každé malé dítko byl zvídavý a hlavně samozřejmě potřeboval napodobovat maminku :). Takže abych se nemusela bát, že strčí do pusinky něco ne příliš chutného, či nedej bože jedovatého, nezbývalo, než ho s rostlinami seznamovat. Nebylo na tom nic těžkého, prostě a jednoduše ochutnával, co jsem ochutnávala já a důvěřoval mi, a stejně tak já důvěřovala jemu, že co ještě jsme neochutnali, mi nejprve přinese, ukáže a zeptá se „ Mami může se tohle jíst?.“
Bylo jaro a jako vždy s prvními slunečními paprsky jsem vyhlížela mladičké jarní kopřivy, které po dlouhé temné zimě úžasně detoxikují celý organismus a čistí krev. Jednoho dne mě na chvíli zastavila paní učitelka, a začala mi trochu „domlouvat“, že Andrejek na zahradě trhal lístky kopřiv a ukazoval dětem, jak je dokáže jíst, aniž by ho žahly. Učitelky si po chvíli všimly, že se jim děti „pasou“ na zahradě a zrovna s radostí takovou skutečnost nevítaly :). Musela jsem se smát, přišlo mi to úžasné. Paní učitelku jsem sice chápala, ale zároveň jsem se pokusila jí vysvětlit, jak my to máme a že naopak je hezké, že Andrejek své spolužáky učí poznávat přírodu. Přesto jsem potom i Andrejkovi musela povědět, že paní učitelce se to nelíbí a tak ať rostlinky zatím ochutnává raději jen se mnou.
Na mladičké jarní kopřivy vyrážím každý den, aby byly čerstvé, je jich všude kolem mnoho. Také jejich jemňoučké chloupky pekelně pálí, prsty mám vždy velmi požahané. Ale než bych si nasadila rukavice a použila nůžtičky, raději přijmu to léčivé požahaní, které úplně vnáší „nový život“ do těla. Každopádně jak se říká, proti gustu….čili klidně si nasaďte rukavice a použijte nůžtičky :). Takto natrhané čerstvé, voňavé, maličké kopřivy 3x denně zaliji vroucí vodou a vychutnávám lahodný životabudič po 3 týdny.
Máte rádi špenát? Já miluju špenát. Hlavně na jaře. A vyzkoušeli jste někdy špenát z kopřiv? Ne? Za chvíli tu máme jaro, ideální čas ho vyzkoušet. Jsem si jistá, že se budete olizovat až za ušima. Dokonce mě před pár dny příjemně překvapila naše 5-letá dcera Amálka, která se mě najednou zeptala „ a kdy už budou růst zase kopřivy? Já se táááák těším na palačinky s kopřivovým špenátem.“ 🙂 No není to radost? Je, veliká. A pokud špenát milujete jako já, na kopřivovém špenátu je báječné to, že kopřiv nám naše matička Země poskytuje všude požehnaně.
Ale to není všechno, víte jak kopřiva kvete? Ano, má drobné kvítečky na jakýchsi „šňůrečkách“, z nichž se na konci léta vyvinou maličká semínka. Tato semínka mají sílu ženšenu. Každá jednotlivá kopřiva jich má na sobě velmi mnoho. Z každé rostlinky jich vždy pár otrhám, nechám sušit a pak „odrbu“ ze „šnůrek“, abychom měli opravdu jen samotná semínka bez stopek. Takto nasušená semínka pak v zimě příjemně okoření různá jídla, či obyčejný chleba s máslem a se solí. Obrovská dobrota :).
Co bych ještě k této báječné, životadárné rostlince přidala? Možná ještě pokud jste si oblíbili bylinkové oplachy na vlasy, kopřiva rozhodně nesmí chybět.
A když stále tak básním o této, pro mnohé obyčejné, přehlédnutelné, pro mě však dokonalé rostlině, moje úžasná kamarádka Lucinka mi jednou udělala velikou radost krásným dárkem: hrníčkem, na nějž mi namalovala krásnou kopřivu 🙂 .
Jsem žena milující přirozenost kolem nás, jíž jsme součástí. Všude kolem sebe máme bohatý jídelníček a lékárnu v jednom, jen otevřít oči a hlavně srdce. S velkou radostí provedu po lukách a lesích každého, kdo touží přijmout rostlinnou říši do svého každodenního života, a rád by ochutnal z obrovské škály křehkých, křupavých lístků a voňavých květů, kterých nám matka země nabízí nespočet. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.