O mně
Kdo jsem?
Se zimním slunovratem přibývá dnů, kdy sedím venku před chaloupkou, vystavuji svou tvář slunečním paprskům a cítím se naprosto šťasná. S teplým jarním sluníčkem přijdou dny, kdy se procházím po louce u nás za lesem, kam lidská noha příliš nezavítá, usmívám se a užívám si pohled na loučku posetou krásnými žlutými petrklíči. Všechno se všude zelená a já den co den vycházím na “výpravu”, vybavena proutěným košíčkem a sbírám první jarní lístečky lahodného Ptačince, Polníčku, Česnáčku,…Přijde léto a den za dnem navštěvuji v lese místečko, kde se ukrývají překrásné Lilie zlatohlavé a s napětím očekávám chvíli, kdy konečně vykvetou. Raduji se jako Malý Princ, který den co den navštěvoval svou růži.
S příchodem teplejších a slunečnějších dnů, je všude kolem vice a vice podnětů k radosti pro potěchu oka, pro potěchu chuťových pohárků, pro potěchu čichových buněk, a to vše činí naprosté pocity štěstí celé mé bytosti. S odcházejícím létem a přicházející zimou si potřebuji zachovat spokojeného ducha a tak se otužuji ve stále více a více chladnější vodě nedalekého rybníka, až se dootužuji ke dnům, kdy na rybníku je nutno vysekat v ledu díru, aby se dalo ponořit do ledové vody, která tělu, ale hlavně duchu, přinese pocity naprosté balženosti až euforie….ale to už je jiný příběh, zpět k jaru, létu a všemu co kolem nás roste 🙂
Bývalo to i jinak...
Nikdo z mé rodiny neměl příliš vztah k přídodě, a má touha jít na zahradnickou střední školu nebyla pochopena a tak jsem si dochodila gymnasium az k maturitě. Přesto mě bylinky a divoké rostliny stále vábily a já si hledala alespoň knihy které by mi o rostlinách řekli vice. Po maturitě se už vůbec nepředpokládalo, že by moje touha přetrvávala a tak jsem dělala přijímačky na různé vysokoškolské obory, ale nakonec jsem si mě rostliny přeci jen přitáhli a já vystudovala “zahradnickou školu”.
Poté mě však osud zavál do Ostravy, do panelového domu, mezi domy a silnice, dny byly temné, velmi mi scházelo sluníčko a to až tak moc, že jsem někdy sedávala u Ostravice a plakala, jak mi chybí příroda, nekonečné sluneční paprsky, které nejsou omezeny vysokými městskými domy. Stačilo.
Přání do Vesmírné pošty
Jelikož vím, že přání od srdce skutečně fungují, vyslala jsem do Vesmíru přání o chaloupce, přírodě, lesích, loukách plných nekonečně chutných rostlin, květů a plodů. Od mladých let mě zajímaly rostliny, byliny, z čeho všeho se dá udělat čaj. Sbírala jsem si známé bylinky jen tak pro sebe, a sem tam přišla od přátel, známých dotaz “ Jani, nevíš o nějaké rostlině, která by mi pomohla na bolest hlavy?..na to a tamto?” ….dostávala jsem fotky rostlin s dotazy “ nevíš prosímtě co je tohle?”…a to mou touhu po poznání rostlinné říše ještě vice prohloubilo, najednou mi to začalo davit větší smysl. S tím pak ruku v ruce přišel zájem o to na co jaký čaj je vhodný, proti jakým neduhům se dá použít, přicházela jsem na to že spousta lístečků a květů se dá jíst, že to zelené na zemi není jen tzv. “tráva” :), nýbřž obrovská škála neskutečně užasně chutných rostlin.
Začaly mi do cesty přicházet různé knihy o bylinkách, o “divokých rostlinách”,…například od Marie Treben, Wolfa Dietra Storla, který se stal mým velikým průvodcem a učitelem ve světě divokých rostlin a přírody, jejíž součástí my lidé jsme. Potkala i lidi, z nichž jsou dnes moji blýzcí přátelé, kteří jsou “ blázni” do rostlin, a hlavně do těch, které člověk běžně nepotkává a ani netuší jejich existenci, a tak začaly I mé výpravy za těmito nádhernými vzácnými rostlinami.
Přání bylo vyslyšeno
V roce 2014 bylo mé vyslané přání vyslyšeno a roubenka pro mě a mou rodinu jako stvořená byla “na světě”. Ocitla jsem se v malé vesničce kousek od Českého ráje, a mé průzkumnické výpravy za znalostmi nabytými z knížek, mohly začít. Když se narodili naše děti, za rostlinkami se od ráného věku, už jako miminka zabalená v šátku na mém břiše, vydávaly se mnou. Jsou to dětičky navštěvující nedalekou šklolku a znalosti o rostlinách mají mnohem větší, než kdejaký dospělák :).
Od jara do podzimu se chodíme “pást” na louku, sbíráme různé šťavnaté listy, připravujeme z nich lahodné saláty a přílohy k jídlu, sbíráme kvítečky a lístečky, z nichž připravujeme čerstvé, voňavé čaje. Sušíme co se dá, abychom měli dostatek květů a listů na zimní čaje. Během léta různé kvítky nakládám do olejů, které potěší a oživí pokožku, připravujeme si nálevy na oživení vlasů, nebo vyrabím mastičky.
Vše se stalo součástí mého každodenního života a stale vice a vice přátel se začalo přicházet s různými otázkami co se bylin týče. Sem tam někdo pronesl “Jani, vždyť ty bys mohla lidi učit poznávat všchny ty užasné rostliny, popřemýšlej o tom”. Ale nikdy jsem to neposlouchala, říkala jsem si, že je to hloupost, vždyt to musí každý znát, a spousta výmluv přicházela. Před roke jsem objevila Stáňu Stiborou, a ta mi dala ten “ kopanec”, který jsem potřebovala, abych uvěřila, že je spousta lidí, které by rostliny kolem nás velmi zajímali, a rádi by se naučili je využívat ve svém každodenním životě stejně tak, jako jsem začala já.
Čas sdílení je tu..
Proto bych se ráda o své znalosti podělila a potěšila každého, kdo má zájem o přírodu a soužití s ní. Ráda bych vytvořila jednoduchý “divoký herbář”, podle kterého snadno rozpoznáte vše co kolem nás roste a budete moct vše beze strachu ochutnat. Ráda s každým takovým přirodomilcem obejdu zajímavé louky, se svolením přírody natrháme lístečky, kvítky, které pak sníme nebo si z nich uděláme lahodný čerstvýž čaj. S radostí vám předám své vlastní zkušenosti s rostlinkami jak v podobě e-booku, tak osobně na příjemné procházce.